Město Budapešť

Budapešť je hlavní město Maďarska, hospodářské, dopravní a kulturní centrum země. Nachází se v ní přes 100 muzeí s asi 560 výstavami, 46 divadel, 26 koncertních sálů a 22 vysokých škol, univerzit. Je městem se župním právem a také správním centrem Pešťské župy.

Dnešní metropole vznikla v roce 1873 sloučením tří dosud samostatných měst Budína, Starého Budína ležící na pravém břehu a pěstuje na levém břehu Dunaje. Do roku 1918 bylo hlavním městem Uherského království, v letech 1919-45 Maďarského království, po roce 1945 Maďarské republiky. Rozprostírá se po obou březích řeky Dunaj na ploše asi 525 km², má 1 702 000 obyvatel (údaj z roku 2008).

Přírodní podmínky

Dunaj, který protéká městem směrem od severu na jih v délce 28 km, vytváří několik ostrovů; nejvýznamnější z nich jsou Markétin ostrov (Margit sziget) a Čepelský ostrov (Csepel sziget). Průměrný průtok dosahuje 2 330 m3 / s. Řeka rozděluje město na dvě části s výrazně odlišným krajinným rázem. Zatímco levý Pešťské břeh je rovinatý, pravý břeh je značně kopcovitý - Budínské vrchy (Budai hegység) dosahují na území města výšky 527 m (János hegy); nejnižším místem je hladina Dunaje (98 m). Centrum města leží v nadmořské výšce 105 m. V Budínských vrších se nachází několik turisticky přístupných jeskyní (Pálvölgyi barlang, Mátyás barlang). Hlavním přírodním bohatstvím města jsou četné termální prameny, díky kterým je Budapešť největším lázeňským městem světa. Podnebí je středoevropské, mírně kontinentální. Průměrná lednová teplota je -2 ° C, v červenci 22 ° C; roční úhrn srážek se pohybuje okolo 620 mm.

Dějiny města

Římské období

Už v 1. stol. před Kr. při pramenech na úpatí Gellértova vrchu sídlili Keltové. Kolem roku 89 založili Římané severně od dnešního centra osadu Aquincum. K ochraně zdejšího přechodu přes Dunaj zřídili i na opačném (pešťském) břehu opevnění Contra Aquincum (poblíž dnešního Náměstí 15. března). V Aquincu byla umístěna vojenská posádka a roku 106 se stalo hlavním městem provincie Pannonia Inferior. Ve své době šlo o dost velké sídlo; počet obyvatel se odhaduje na 20 000. Úpadek Římské říše a období stěhování národů znamenaly také vylidnění Aquinca. V Panonii se vystřídali Hunové, Ostrogóti, Langobardi, Avaři, Slované / Staří Slováci (v 9. stol. Součást Nitranského knížectví a Velké Moravy) a nakonec koncem 9. a začátkem 10. stol. se zde usadili Staří Maďaři.

Středověké město

Když se Staří Maďaři počátkem 10. století usadili v Panonii, hlavním opěrným bodem se stal Budín (později Starý Budín) na pravém břehu Dunaje v těsné blízkosti bývalého Aquinca. Původ názvů se vykládá různě - buď ze jména Arpádova mladšího bratra Boudu nebo ze slovanského výrazu znamenajícího budova, příbytek. V pozdějších dobách byl Budín jedním ze sídel uherských panovníků (vedle Ostřihomi (Esztergom) a Stoličného Bělehradu (Székesfehérvár). Během povstání proti christianizaci a proti nemaďarských králi Petrovi Orseolo byl v roce 1046 na kopci u Budíně zabit čanádsky biskup Gerard (maď. Gellért). Gerardův vrch (Gellérthegy) nese dodnes jeho jméno.

Na levém břehu se Pešť poprvé vzpomíná v roce 1148; samotné osídlení však je pravděpodobně již slovanského původu, jak o tom svědčí jméno ("pec, peč") - pro vápenné pece. Ještě ve středověku se tímto názvem označoval i Budín, z čehož pochází jeho německý název Ofen (pec).

Rozvoj města v roce 1242 narušil mongolský vpád do Uher, který zpustošil celou středovýchodní Evropu. Uherský král Béla IV. následně přikázal stavět po celé zemi pevné kamenné hrady. Jedna z takových silných pevností vyrostla na vysokém kopci jižně od (Starého) Budína, dnešním Hradním vrchu (Várhegy). Od roku 1261 zde až do 16. století sídlili uherští králové. Kolem nového hradu se brzy rozrostlo město, které převzalo název Budín od staršího sídla v severním sousedství.

Období rozkvětu

Budín i Pešť vzkvétaly zejména za vlády Zikmunda Lucemburského (zřízení univerzity 1395) a Matyáše Korvína (první tiskárna knih 1473). Převážně na budínském hradě sídlili iv letech 1490-1526 čeští králové Vladislav a Ludvík. Za vlády Jagellonců mělo budapešťské Trojměstí kolem 25-30.000 obyvatel a patřilo spolu s Prahou, Vídní a Krakovem k největším sídlům střední Evropy. Město bylo důležitým střediskem obchodu s dobytkem a vínem.

Turecká nadvláda

Po vítězství v bitvě u Moháče v roce 1526 Turci brzy ovládli velkou část Uherska. Budín se od roku 1541 na jeden a půl století z metropole uherského státu stal provinčním městem - sídlem budínského pašalíka. Hlavním městem Uherska se stala Bratislava (maď. Pozsony). Mnohé kostely byly změněny na mešity nebo zbořených, velký počet německých a maďarských měšťanů se odstěhoval. Místo nich se v Budíně a okolí hojně usazovali Srbové, Arméni a Řekové. Nejvíce Srbů žilo ve čtvrti Taban, jižně od hradu. Dodnes srbskou minulost v Budapešti, Szentendre a jinde v okolí připomíná mnoho pravoslavných kostelů nebo místní názvy začínající na Rác (Rác je staré maďarské označení Srbů). I po Turcích stále lze nalézt stopy - muslimským poutním místem je dodnes mauzoleum derviše a básníka Güla Babu (Gül Baba türbe) ze 40. let 16. století v čtvrti Rózsadomb severně od hradu. Mnohé dodnes fungující lázně pocházejí ještě z časů tureckého panství.

Pod habsburskou vládou

Teprve v roce 1686 Budín po těžkém šestitýdenním obléhání dobylo habsburské vojsko. Město se z válek brzy vzpamatovalo a opět začalo růst.

Ke konci 18. století měli tři města dohromady přes 40 000 obyvatel, ale stále postrádala větší mezinárodní význam. Teprve v roce 1703 se Budín i Pešť staly svobodnými královskými městy. Roku 1777 sem byla přemístěna Trnavská univerzita a roku 1783-84 z Bratislavy centrálně uherské úřady Uherská místodrzitelské ráda a Uherská komora. V první polovině 19. století se město stalo sídlem sílícího maďarského národního obrození (vznik Maďarské akademie věd, Maďarského národního muzea), ale současně se zde aktivizovalo i národní hnutí Slováků (založen Spolek milovníků řeči a literatury české) a Srbů (založena Matice srbská) . V roce 1848 se Pešť a Budín staly hlavním městem Uherska namísto Bratislavy. V 60-tých letech se Budapešť stala také centrem vydávání periodického tisku v Uhersku. Vycházeli zde i významné slovenské noviny jako Pešťbudínske vědomosti (1861 - 1870), bobulovité Slovenské noviny (1868 - 1875), vládní Slovenské noviny (1886 - 1918), Hodža Slovenský týdeník (1900 - 1915) a různé slovenské časopisy.

Na modernizaci Pešti a Budína měl velkou zásluhu hrabě Štefan Széchenyi (Leden), například inicioval postavení prvního (řetězového) mostu přes Dunaj, který dnes nese jeho jméno. Za maďarské revoluce v letech 1848-1849 byly tři města nakrátko sjednocena, ale po potlačení povstání bylo toto nařízení odvoláno. Ba co víc, na Gellértově vrchu vyrostla mohutná citadela, jejíž děla měli zastrašit vzpurné Maďary. O to větší bylo nadšení, s jakým byla brzy po rakousko-uherském vyrovnání roku 1867 zbourána. Nyní, když byla uznána existence maďarského státu, již nic nebránilo sjednocení měst. Pešť, Budín a Starý Budín byly sloučeny 1. leden 1873.

Expandující metropole

Zejména Pešť se rychle proměnila na evropské velkoměsto soupeřící s Vídní. Vyrostli široké bulváry a předměstí se zelenými parky. Velkorysá výstavba vyvrcholila v roce 1896 oslavami tisícího výročí "záboru země". Počet obyvatel Pešti během 19. století vzrostl dvacetinásobně. Kromě Maďarů tvořili značnou část obyvatelstva Němci a Židé, velký byl i příliv Slováků a příslušníků jiných národností z celé země. Na konci 19. století tvořili Slováci podle oficiálních údajů až přes 100.000 obyvatel, čímž byla Budapešť paradoxně největším "slovenský" městem v Rakousko-Uhersku, včetně Slovenska.

Meziválečné období

Porážka v první světové válce a rozpad Rakousko-Uherska znamenaly těžký otřes (v roce 1919 se dokonce moci v zemi nakrátko chopili komunisté - Maďarská republika rad). Rozpadem Uherska vznikly nástupnické státy: Slovensko (spolu s Podkarpatskou Rusí spoluvytvářející část nového Československa), Chorvatsko (v rámci Království Srbů Chorvatů a Slovinců), územní části Sedmihradsko a Vojvodina se staly součástí Rumunska, resp. Království SHS a první historický národní stát Maďarů - Maďarské království, jehož metropole byla nyní částečně nadbytečnou hlavou na malém těle. Přesto však rozvoj Budapešti pokračoval. Přibývaly rozsáhlé předměstí běžných obytných domů; objevily se i hodnotné urbanistické řešení, jak Wekerleho sídliště (Wekerletelep) z 20. let. V roce 1930 překročil počet obyvatel hranici jednoho milionu.

Druhá světová válka

Druhá světová válka ve městě zanechala obrovské škody. I přes úsilí, které na jejich záchranu vyvinul švédský diplomat Raoul Wallenberg, byla většina zdejších Židů odvlečena do vyhlazovacích táborů. V roce 1944 ustupující německá armáda vyhodila do povětří všechny mosty přes Dunaj a následujících 6 měsíců se zuřivě bránila na pravém břehu. Zejména Hradní čtvrť byla dělostřeleckou palbou téměř srovnána se zemí. Během několika let po osvobození byly nejhorší rány zahojené.

Za komunistické vlády

V roce 1950 bylo zavedeno dodnes platné správní členění města. Na podzim 1956 se právě Budapešť stala centrem revoluce, která se pokusila o odstranění komunistické moci. Lidové povstání bylo krvavě potlačeno sovětskými tanky. Konsolidovaný režim Jánose Kádára od 60. let podnikl určité liberální ústupky, kvůli si vysloužil přezdívku "gulášový socialismus". V polovině 80. let dosáhla Budapešť největší počet obyvatel (2,1 milionu); od té doby se toto číslo pomalu snižuje. V současnosti zde žije téměř 1,7 milionu obyvateľov.Komunistickú éru definitivně ukončily svobodné volby 1990.

Doprava

Dopravní špička v Budapešti je někdy problémem. Nejsou vzácné ranní špičky během pracovního týdne nebo páteční odpolední zácpy na výpadovkách.

V Budapešti cestující využívají dopravu autobusem, tramvají a metrem. Specialitou Budapešti je i Libegő - pozemní lanová dráha (zubačka).

Metro

Budapešť měla první metro na evropském kontinentu (nepočítáme ostrovní Londýn), a to již od roku 1896. Metro má tři linky, všechny se setkávají v centru města na Deák Ferenc Tér.

Linka M1 (5 km) byla otevřena v roce 1896 mezi Vörösmarty tér v centru a Széchenyi fürdö jako první elektrické metro na kontinentu (Földalatti). Po více než 80ti letech, v roce 1973, byla linka rozšířena do Mexikói út. Tato linka se od dalších dvou odlišuje rozměry.

Linka M2 (10 km) směřující od východu na západ spojuje obě hlavní železniční stanice, Déli (Jižní nádraží) a Keleti (Východní nádraží). Výstavba linky začala v 50. letech, byla otevřena až v roce 1970 (Deák Ferenc tér - Örs vezér tere) a další úsek v roce 1972 (Deák Ferenc tér - Déli pu.).

Linka M3 (18 km) spojuje sever města s jihem v Pešťské části města. Směrem z jihu od stanice Kőbánya-Kispest jsou všechny stanice podzemní. První část (Deák tér - Nagyvárad tér) byla otevřena v roce 1976, v roce 1980 byla rozšířena na jih (Kobanya - Kispest), v roce 1981 severně do Lehel tér, v roce 1984 do Arpád híd av roce 1990 do Újpest Központ.

V roce 2006 se začaly práce na lince M4, která by měla být dokončena do roku 2010.

Historické památky

• Parlament
• Budínský hrad
• Bazilika svatého Štěpána
• Náměstí hrdinů
• Muzeum krásných umění
• Hrad Vajdahunyad
• Maďarské národní muzeum
• Citadela
• Chrám svatého Matěje
• Hlavní synagoga
• Rybářská bašta
• Széchenyiho řetězový most
• Opera
• Palác New York
• Aquincum

Léčebné, termální a zážitkové lázně, možnosti zábavy

• Széchenyiho lázně - léčebné a termální lázně
• Lázně Gellért - léčebné, termální a zážitkové lázně
• Dagály - léčebné a termální lázně
• Lukács - léčebné a termální lázně
• Palatinus - letní termální koupaliště
• Rudas - léčebné a termální lázně
• Letní koupaliště Csillaghegy
• Aquaréna Mogyoród
• Zoologická zahrada Budapest
• Tropicarium Budapest
• Luna park (Vidám Park)
• Cirkus hlavního města
• Palác zázraků a dům budoucnosti
• Planetarium
• Hvězdárna Úrania

Budapest - Hradní areál a nábřeží Dunaje, Andrássyho třída a jeho historické okolí

Hradní areál a nábřeží Dunaje byly zapsány do seznamu Kulturního dědictví UNESCO v roce 1987, Andrássyho třída a jeho historické okolí v roce 2002. To, že, dvoumilionové, rušné velkoměsto, rozdělené Dunajem na kopcovitou a nížin stranu, má překrásné panorama, by ještě nestačilo na to, aby ji Rada světového dědictví, v roce 1987, zařadila do seznamu. Ale nábřeží, kromě své krásy, znázorňuje i různé historické etapy hlavního města Maďarska - Římské památky, Aquincum a Budínský hrad, s nesčetnými kulturními a důležitými budovami. Oblast, zařazena do seznamu UNESCO, se rozprostírá na 60 ha, od Markétinho mostu (Margit híd) až k Mostu Svobody. Parlament, Gresham palác, Vigadó a plebán-kostel a 4 mosty, patří do seznamu UNESCO. Tato oblast byla v 2002 rozšířena o Andrássyho třídu a Náměstí Hrdinů.